František Vodseďálek se narodil LP. 1899. Již jako patnáctiletý hoch byl uchvácen spatřením chodícího betléma ve sklenařické kovárně u Metelků. Bylo v něm hradů, kostelů, pastýřů se stády oveček a mnoho jiných dovedností, které neušly bystrému zraku Františka. Bylo zde plno figurek, říkalo se jim “daráčci“.
Krása betléma vyvolala ve Františkovi touhu vystavět podobný. Začal neúnavně tvořit. Dlouho do noci se potýkal i s nezdary. Zejména jím vymýšlený mechanismus dal mnoho mudrlantování , než přišel na to, jak jednotlivé skupinky rozpohybovat. V koutě nízké místnosti z latí smontoval kostru, umisťoval stupně, na které kladl mech a do něho skupinky darouníků. K pohonu betléma používal starých hodin, uváděných do pohybu závažími. Betlém je osazen 33 pohyblivými skupinami a více jak 100 figurkami. I jeho maminka, která také měla umělecké sklony, všestranně pomohla. Především s oblečením dvou andělů i Ježíška v kolébce. A vytvářením stromů z lesního mechu.
Týden před vánocemi 1916 se po Vysokém i po okolí rozkřiklo, že u Vodseďálků mají nový chodící betlém. Do stavení přicházeli malí i velcí podívat se na Františkovo dílo. Ve všední den i o svátcích bývala plná světnice, maminka musela stále uklízet, protože se s návštěvníky dveře netrhly. Otec nepřetržitě točil s klikou, aby i ti, co přišli zdaleka, mohli obdivovat, jak daráčci putují ke kolébce s Ježíškem.
Časem docházely i dotazy, nepostaví-li své úžasné dílo v Praze. František se všelijak vymlouval, hlavně proto, “že betlém byl postaven o vánočním čase v našem stavení“. Nakonec svolil k převezení betléma do Prahy na příští Vánoce s tím, že ve Vysokém vytvoří nový, ještě působivější a s lepší mechanikou pohybu figurek.
Všechny plány však ukončila tragická smrt Františka Vodseďálka. Od ledna 1934 zůstal betlém složený plných 23 let v bednách na půdě.
V roce 1956 dostal bratr Františka Vodseďálka, Miloslav Vodseďálek st. nabídku ze Železného Brodu, aby tam přispěl k obohacení Vánoc postavením mechanického betléma. Miloslav Vodseďálek st. zpřeházené zbytky betléma snesl z půdy a podle dochovaných dobových fotografií ho znovu sestavil. Chybějící části doplnil a připravil k odvozu. Jenže místo příjezdu ohlášeného auta na převoz přišel omluvný dopis, že z celé akce sešlo.
Ale i zlé je pro něco dobré. Betlém byl znovu vyňat z beden a po letech zase působil radost návštěvníkům, kteří přicházeli podívat se do jednoho z horských stavení, co obohacovalo kdysi poezii Vánoc. Podle zpráv Miloslava Vodseďálka st. přišlo zhlédnout betlém do malé chalupy kolem 1100 lidí.
Betlém byl naposledy postaven o Vánocích 1976. Ale síla rodu přetrvala v současném pokračovateli Miloslavu Vodseďálkovi ml. Tím se dospělo k zatím třetí části betlému.
V roce 2001 Miloslav Vodseďálek ml. přestavěl chlév, obložil strop dřevem a do rohu místnosti natrvalo umístil mechanicky betlém, zachovalo se i původní oblečení Ježíška.
